Říká se, že jedním z nejkrásnějších míst na světě jsou Lofoty a ještě hezčím místem jsou Lofoty v zimě. Popravdě řečeno, když se člověk podívá na mapu světa a zjistí, že už jsou docela daleko za severním polárním kruhem, tak si řekne, co tam proboha bude v zimě dělat. Vždyť tam musí být hrozná zima a tma. Sám jsem byl ale mile překvapen, že tomu tak nebylo a strávili jsme zde letos v únoru krásných 10 slunečních dní.
Lofoty, neboli Lofoten, jsou souostroví nalézající se 100 až 300 km za severním polárním kruhem a tvoří je zhruba 80 ostrovů omývaných golfským proudem. Po příletu na letiště v Evenes jsme si zde půjčili zarezervované auto a rovnou vyrazili za světla zapadajícího slunce po zdejších zachumelených silnicích na naše ubytování. První, co vás zarazí, je to, jakou rychlostí jezdí místní po zdejších namrzlých cestách. U nás byste jeli tak dvacítkou s vypjatým výrazem ve tváři, svírajíc pevně volant a tady vás v šedesátce předjíždí jednou auto za druhým. Tak na to zkusíte opatrně šlápnout a hele, ono to docela sedí. Je to totiž tím, že snad všechna auta mají pneumatiky s hroty a ty, ačkoliv nejsou skoro vidět, dokážou skutečné divy. Jen si musíte občas dávat pozor při vylézání z auta, protože se Vám na té ledovce hned rozjedou nohy, což tak úplně nečekáte, když jste předtím jeli úplně bez problémů osmdesátkou. Musím říct, že nás to ježdění v zimě opravdu bavilo a jízda mezi těmito ostrovy, které jsou spojené ladnými mosty i dlouhými tunely je zážitkem sama o sobě.
Dalším nezapomenutelným zážitkem, za kterým sem turisté z celého světa jezdí, je polární záře. Je téměř jistotou, že se vám během vašeho krátkého pobytu podaří zachytit na foťák a vy se tak budete moci pochlubit ostatním přes sociální sítě. Není ale nad osobní zážitek, když nevyspalí a zkřehlí po celém dni focení, kdy pospícháte ráno na východ slunce a večer mrznete u stativu při západu, pak ještě do půlnoci čekáte na tu nádheru a ona se najednou objeví. Jako had se plazí po půlnoční obloze a při tom neustále mění svůj tvar a barvy.
Polární záře ale asi není to hlavní, proč sem lidé v čím dál větších počtech jezdí. Tím hlavním důvodem jsou dechberoucí hory, které jako hadí zuby vylézají přímo z moře a poprášené čerstvým sněhem při východu slunce vytváří neskutečnou podívanou, při níž skoro ani nedýcháte a snažíte si zapamatovat tyto prchavé okamžiky na celý život. A aby toho nebylo málo, tak tuto romantiku doplňují nádherné dřevěné domky v různých barvách, především ve žluté a červené, která byla barvou chudších lidí a tak jsou touto barvou natřené domky, v nichž dříve žili rybáři a dnes v nich často bydlí turisté. Jedním ze skvostů je i pláž Uttakleiv Beach s bílým pískem a tyrkysovou vodou, která vytváří nádherný kontrast k okolním horám.
Turismus je v současné době, vedle lovu ryb, jedním z hlavních zdrojů příjmů zdejších obyvatel. Že jsou Lofoty celosvětově vyhlášené, poznáte například při focení rybářské vesničky Hamnøya ze silničního mostu, na kterém se tísní u stativů lidé všech národností, především těch asijských. Těžko někdo z těchto turistů odjede domů bez fotek vysušených tresek, které na ně ze sušáků zírají a čekají, až se se s nimi opět setkají na jejich stolech coby vyhlášená pochoutka.
Pokud tedy během focení nabydete dojmu, že už je čas opustit přeplněné vyhlášené foto pointy plné workshopů a vyčistit si hlavu pěkně o samotě v horách, není nic jednoduššího než zastavit například pod horou Hoven, která vyrůstá z ničeho nic z roviny a během hodinky dvou stanout na jejím vrcholu a vychutnávat si život pohledem na korálky ostrovů spojených hadem z mostů. Nebo se stavit na vyhlášené písečné pláži Kvalvika, o které byl natočen i dokument o surfování v zimě a vykoupat se ve chladných vodách Atlantiku, jak jsme učinili i my obklopeni jen zasněženými vrcholky hor a nedotknutou přírodu.
Bylo to nádherné rozloučení s naším pobytem na těchto severských ostrovech a rádi se sem, třeba i s vámi, vrátíme.
